Tvůrčí ateliér Zrcadlo ZeMě
Příběh začíná ve městě Prachatice, kde jsem se, v sobotu 14. 3. 1992, narodila.
Potom jsem hodně spala a hrála si, smála se a plakala, učila se chodit, tančila a malovala, sbírala ulity, kaštany a pampelišky na med.
Potom jsem se s mamkou učila na atestaci z interny. Koukala jsem se v neděli po obědě na pohádky, také na večerníčka a jednou potají s bráchou na Acta X.
Jednou jsme se ségrou pomalovaly zeď v obýváku.
Potom jsem chodila do školy ve Strunkovicích nad Blanicí, kterým se říká Mexiko.
Jednou nám ve třídě o přestávce spolužačka vyprávěla, že pije čaj s mlékem. My jsme se jí smáli, ale já jsem to potom doma tajně zkusila a chutnalo to zajímavě.
Potom jsem navštěvovala gymnázium ve Vodňanech.
Jednou jsme měli namalovat bránu. Když jsem byla hotová chodila jsem po třídě a obdivovala výkresy ostatních...
A to dělám dodnes. Chodím po světě, obdivuji a sbírám umění.
Když jsem studovala pedagogiku volného času našla jsem staré tempery a začala jsem malovat po zdech svého pokoje...
A to dělám také dodnes...
Práce se vždycky nějaká objeví.
Byla jsem nápověda v divadle, prodavačka korálků, masa a salámů, funkčního prádla v Moiře a suvenýrů na Kratochvíli. Chvíli na poště, potom v depu. Uklízela jsem...
Potom jsem nastoupila v nemocnici jako ošetřovatelka.
Byly to nejlepší tři roky, i když to bylo někdy hodně náročné. Najednou se některé starosti zdály malicherné.
Tak jsem začala vidět život jinak. Protože jsem uviděla jeho konec.
Tak jsem začala žít, abych ničeho nemusela litovat. To se někdy zdá být složité. Ale většinou je to úplně prosté.
Chodím po světě.
Jen tak.
