Živit se uměním není snadné, když tomu však pevně věříte, jde to!
„Živit se uměním není snadné, když tomu však pevně věříte, jde to!“ říkají Vladimír Váchal a Lenka Kozlíková, kteří vystavují své obrazy v naší Pasáži. A nejen to, často se objevují v Pasáži i oni samotní.
Na konci minulého roku jste je mohli vidět na netradiční akci PRO JEDNOU PŘED SKLEM a na začátku tohoto roku byli zase pro změnu jako UMĚLCI PŘÍTOMNI! uzavřeni ve svých vitrínách.
Vladimír Váchal je především abstraktní malíř, který vystudoval práva a Blízkovýchodní studia. Řadu let působil jako průvodce a tlumočník z perštiny, kterou studoval v Teheránu. Mnoho lidí jej zná jako cestovatele a fotografa, který o svých cestách velmi osobitě a poutavě přednáší.
Lenka Kozlíková, která také vystudovala práva, se právní praxi věnovala na plný úvazek až do konce minulého roku a většinu svých maleb tak tvořila převážně po večerech nebo v noci. Kromě malby se Lenka věnuje také osvětové činnosti v rámci problematiky pacientů s IBD onemocněním, charitativním projektům a nově je také čestnou členkou rady Klubu českých a slovenských spisovatelů, z.s.
Oba dva se znají přibližně sedm let. Přestože se potkali na cestách, postupem času se témata jejich rozhovorů stočila k abstraktní malbě. Období pandemie covidu pro ně bylo naprosto zlomové, neboť se v těžké době navzájem utvrdili, že je třeba přehodnotit svá dosavadní působení a vkročit do světa umění naplno.
Kdy a jak se zrodila vaše vášeň – malování?
Vladimír Váchal: Když mi bylo patnáct, dostal jsem od babičky malířské plátno. Pomaloval jsem ho a vůbec se mi to nelíbilo. Vzal jsem nůž, barvu seškrábal a zjistil, že miluji abstrakci! To, co na plátně vzniklo, mě fascinovalo natolik, že jsem si pořídil pláten víc a pustil se do tvorby. Velmi rychle jsem vyměnil štětce za špachtle, a to mi zůstalo dodnes.
Lenka Kozlíková: Maluji úplně od malinka – to mi zůstalo, obojí – můj první větší výtvarný počin byl, že jsem pomalovala černou křídou náš tehdy čerstvě omítnutý bílý dům. Tolik kreativity! Můj první murál! – nesetkal se však úplně s pochopením. Touha tvořit však přetrvala.
Co vás baví na Pasáži českého designu?
Vladimír Váchal: Lokace, myšlenka, možnost prezentovat obrazy ve vitrínách a taky umělecká kavárna Art-n-Coffee, kolem které se točí stejní lidé, díky kterým Pasáž českého designu dostala podobu, jakou má! Je to skvělé místo v centru Prahy a navíc je živá! Vzhledem k velkému množství umělců je spíš galerií, která mimo jiné slouží i k průchodu.
Lenka Kozlíková: Prostupnost. Obrazná i reálná. Je to krásný prostor, kde se nenásilnou formou setkává umění s okem diváka. Kolemjdoucí mají možnost si umění v klidu vychutnat při svých cestách městem, a jak už zmínil Vláďa, baví mě ta živost. Kavárnu Art-n-Coffee rovněž doporučuji!
Co byste vzkázali lidem procházejícím Pasáží i těm, kteří přicházejí do Pasáže za uměním?
Vladimír Váchal: Ať přicházejí pravidelně a procházejí pomalu.
Lenka Kozlíková: Ať na sebe nechávají umění i prostor pomalu působit, je to krásná potrava pro duši. Všichni takovou potravu občas potřebujeme.
Plánujete nějakou další akci, na které budete v Pasáži přítomni?
Vladimír Váchal: S Lenkou jsme si řekli, že podobnou akci určitě zopakujeme. Bavila nás a podle reakcí kolemjdoucích bavila i ostatní. Až bude tepleji, plánujeme v pasáži opět malovat naživo a uspořádat řadu akcí vážících se k umění.
Lenka Kozlíková: Vše podstatné již zmínil Vláďa. Určitě to nebyla naše poslední akce v Pasáži a o dalších budeme jistě brzy informovat. Děkujeme za moc krásnou spolupráci. Je krásné, že můžeme tvořit a touto cestou prezentovat naši tvorbu.
Autorkou fotek je Jana Kupčáková
