Co umí suchý pastel,
to se snaží odhalovat amatérská výtvarnice Naďa Voldánová. Rodačka z Ústi nad Labem, která se ale cítí být z polovičky patriotkou Babiččina údolí a kraje kolem České Skalice. Druhou polovinou je ukotvena v Praze, i když donedávna se s manželem novinářem a dětmi stěhovala devatenáct let po evropských metropolích - z Londýna do Moskvy a poté do Bruselu.
Tam někde je asi původ nutkání vyjářit svoje dojmy, pocity, nálady i zážitky prostřednictvím suchých pastelů a bílých či černých ploch papíru. Dlouho sice neměla umělecké ambice, ale možná pohoda po dlouhých letech “harcování” světem přispěla k uvolnění provokativního pocitu zkusit se vyjádřit výtvarnou formou. Nejzajímavější se jí zdálo sáhnout po pastelech. A přišly první obrázky - jen tak pro sebe. Pár linek, kontrast černé a bílé.
Ale to původní “malování jen tak pro sebe” jí začalo na popud okolí přerůstat, obrazně řečeno, přes hlavu. A cesty za tajemstvími suchého pastelu a výtvarného umění vůbec Naďu Voldánovou zavedly i mezi náchodské výtvarníky, do ateliéru malířů a grafiků AMAG. To s sebou přineslo další a další výstavy. A ty - společně se zvýšeným zájmem veřejnosti o její díla a snahou posouvat se v tvorbě oblíbeným suchým pastelem dál - přispěly k tomu, že byla přijata do Unie výtvarných umělců Královéhradeckého kraje.
Nehledě na postupně rostoucí počet výstav, včetně členských s kolegy v AMAGu a rostoucí zájem veřejnosti o její tvorbu, neztrácí amatérská výtvarnice Naďa Voldánová respekt. Hlavně před pastely samotnými. Má raději reálnější pohledy na život, než čistou fantazii, ale určitá dávka emocí, namíchaná s kreativním přístupem a tvůrčí volností, nezatíženou jakoukoli nutností, ji nepřestává provokovat k dalším a dalším setkáním se suchými pastely a prázdnými listy bílého nebo černého papíru.
